Zpět na seznam článků

Pes v exekuci

04.06.2012

„Zabavil majetek a k tomu si ještě odvezl dva psy – tak vypadal nevšední postup exekutora v Holicích na Pardubicku“, sdělila dne 9.5.2012 s dramatickým výrazem moderátorka ve večerním pořadu Události. V následné reportáži mohli šokovaní diváci vidět nešťastnou povinnou majitelku psů, které zbylo jen video v mobilním telefonu, ve kterém spolu její bývalí pejsci vesele dovádějí. Advokát povinné označil postup exekutora za nemorální. Strašně smutná reportáž končila tvrzením, že od roku 2014, tedy od účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku (dále „NOZ“), však takový postup zřejmě možný nebude.

Se závěry reportáže si dovolím polemizovat. Postup exekutora, který na výslovné přání oprávněného zabaví povinnému psa, lze považovat za nevšední pouze v tom smyslu, že není příliš častý. Jak uvedl v reportáži soudce Jan Čipera, místopředseda Krajského soudu v Hradci Králové, podle současného platného práva je postup exekutora v pořádku. Domnívám se však, že podobný postup exekutora nebude vyloučen ani za účinnosti NOZ.

Nový občanský soudní řád není na obzoru. Lze tedy důvodně předpokládat, že i za účinnosti NOZ bude procesním předpisem, který upravuje výkon rozhodnutí zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů, občanský soudní řád (dále „osř“). Předpisem upravujícím exekuce bude nadále zákon č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, exekuční řád (dále „EŘ“).

V obou předpisech je jako jeden z možných způsobů exekuce ukládající zaplacení peněžité částky uveden prodej movitých věcí.

Podle ustanovení § 494 NOZ má živé zvíře zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. Právě konec druhé věty citovaného ustanovení umožňuje na zvířata aplikovat ustanovení o věcech, přičemž jediným limitem je požadavek, aby užití ustanovení o věcech na zvířata neodporovalo povaze zvířete.

NOZ zachovává rozdělení věcí na věci nemovité a na věci movité. Nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon (§ 498 odst. 1 NOZ). Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité (§ 498 odst. 2 NOZ). Jestliže lze tedy na živé zvíře s výše uvedenou výhradou použít ustanovení o věcech, pak to musí být nutně jen ustanovení o věcech movitých.

Podle § 321 osř nemohou být výkonem rozhodnutí postiženy věci, jejichž prodej je podle zvláštních předpisů zakázán, nebo které podle zvláštních předpisů výkonu rozhodnutí nepodléhají. Prodej psů zakázán není. Psy nejsou uvedeni ani v sezamu věcí vyloučených z výkonu exekuce (§322 odst. 2 osř). Vzhledem k tomu, že se jedná o seznam demonstrativní, je možné, že např. vodící pes pro nevidomého povinného by byl z exekuce vyloučen.

Na psa lze tedy použít obdobně ustanovení o věcech, avšak jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho, rozuměj psí povaze. Gramatickým rozborem normy obsažené ve druhé větě § 494 NOZ nelze dojít k jinému závěru, než že se slovo „povaha“ vztahuje k výrazu „živé zvíře“ a nikoli k výrazu „ustanovení“. Zatímco „živé zvíře“ je uvedeno v singuláru, „ustanovení“ jsou zjevně míněna v plurálu (srovnej …se použijí).

Otázku, co se rozumí povahou zvířete, zákon neřeší. Zřejmě to má být nějaká analogie k povaze člověka. Stejně jako jsou někteří lidé melancholičtí nebo choleričtí, bude se posuzovat, zda je zvíře spíš uzavřené nebo naopak extrovert. Rozhodnutí bude v takových případech jistě záviset na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Proto budou pravděpodobně soudy na zodpovězení těchto otázek zadávat znalecké posudky podle ust. § 127 osř, nejspíš tzv. zvířecím psychologům. Pokud však soud dospěje k závěru, že rozsah analogického použití ustanovení o věcech neodporuje povaze psa, nebude mu ani za účinnosti NOZ nic bránit v tom, aby nařídil výkon rozhodnutí podle osř nebo exekuci podle EŘ způsobem prodejem movité věci.

Pro možnost zabavit a následně zpeněžit psa v exekuci lze argumentovat i jinak. NOZ stojí na určitých obecných soukromoprávních zásadách. Některé v něm jsou výslovně uvedeny (§ 3 odst. 2 NOZ), uveďme jen pár příkladů:

  • nikdo nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,
  • daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,
  • vlastnické právo je chráněno zákonem,
  • nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.

Odmítnutí postihnout majetek povinného s poukazem na možné týrání psa tím, že je odejmut svému pánovi, je v přímém rozporu s uvedenými zásadami. Zejména v případech, kdy povinný jiný majetek než svého drahého psa nemá, by ochrana povinného maskovaná ochranou zvířete byla krajně nespravedlivá.

Celým NOZ se jako červená nit vine jedna z jeho vůdčích idejí, a sice ochrana věřitele. To je naprosto v pořádku, neboť jednou z nejzákladnějších funkcí soukromoprávních předpisů je právě ochrana věřitele. Vzhledem k tomu, že subjektem právních vztahů jsou přes všechny výstřelky pokrokových liberálů stále jenom lidé a nikdo jiný, měla by funkce zákona chránit věřitele být v případě konkurence nadřazena i funkci chránit zvířata.

Mám tak za to, že i kdyby se spojili všichni liberálové se zoofily světa, i po roce 2013 mohou existovat situace, kdy psa v exekuci zabavit možné bude.

Zpět na seznam článků