Zpět na seznam článků

Převod, polopřevod, odhláška

publikováno v Právní rozhledy č. 8/2015

Auto v polopřevodu

Převod, polopřevod, polopřepis, přeregistrace, případně odhláška. Tyto pojmy s oblibou používají novináři a žalovaní ve sporech pojišťovnami nebo s Českou kanceláři pojistitelů. Používají je soudy ve svých rozhodnutích. Nejčastěji se však tyto pojmy objevují v praxi obecních úřadů obcí s rozšířenou působností (dále jen „obecní úřad“), které vedou registry silničních vozidel (dále jen „registr“), když jednají ve věci vyřazení vozidla z registru nebo změny vlastníka silničního vozidla. V odůvodnění svého rozhodnutí obecní úřad např. uvedl, že podle registru vozidel je vozidlo ve statutu „V PŘEVODU“. O polopřevodu se lze dočíst též v důvodové zprávě k zákonu č. 239/2013 Sb., který novelizuje zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „ZOPP“)1.

O co se praxe soudů a obecních úřadů opírá? Co to je status „v převodu“? Kde nalezneme právní úpravu přechodných stavů „polopřevodu“? V tomto článku se pokusím prokázat, že používání těchto pojmů v praxi nemá zákonný podklad a lze proto o zákonnosti jejich používání pochybovat. Právní úprava je pouze podzákonná a, co je horší, je značně vágní. Důsledkem této vágnosti je právní nejistota, nejednotnost v užívání těchto pojmů, rozdílnost v chápání jejich významu a z toho vznikající problémy při aplikaci práva a jeho nepředvídatelnost.

Zápis změn v ZOPP do 31. 12. 2014

Tzv. převody, odhlášky a polopřevody se prakticky objevovaly vždy v souvislosti s nějakou změnou právního vztahu k vozidlu. Tyto změny byly zaznamenávány v registru. Logicky se proto nabízí hledat právní úpravu shora uvedených pojmů právě v ZOPP, který registr, resp. centrální registr, upravuje. Do konce roku 2014 byl registr jednak evidencí vozidel a provozovatelů těchto vozidel. Současně byl registr i seznamem, který vedly obecní úřady (§ 4 ZOPP ve znění do 31. 12. 2014). Vedle registru existoval ještě centrální registr, který vedlo ministerstvo dopravy. Ten obsahoval, resp. měl obsahovat, údaje předávané obecními úřady. ZOPP ve svém § 4 odst. 4 a 5 ve znění do 31.

  1. 2014 uváděl demonstrativní výčet položek, které se do registru obligatorně zapisovaly. Kromě těchto údajů se v registru mohly objevit i další údaje, se kterými ZOPP zápis spojoval. Např. při dočasném vyřazení vozidla z provozu měl obecní úřad povinnost do registru zapsat údaj o počátku doby, během níž bylo vozidlo dočasně vyřazeno z provozu (§ 13 odst. 3 ZOPP ve znění do 31. 12. 2014). Avšak v demonstrativním výčtu v § 4, ani nikde jinde v ZOPP nic o převodu ani o odhlášce nenajdeme.

Do registru se zapisovali mimo jiné vlastníci a provozovatelé. Rozsah údajů o vlastnících stanovil ZOPP (§ 4 odst. 4 písm. a) a b) ZOPP ve znění do 31. 12. 2014). Podle právní úpravy účinné do konce roku 2014 měli vlastník, zástavní věřitel a další osoby, jichž se zápis v registru týkal, povinnost požádat obecní úřad v zákonné desetidenní lhůtě o provedení zápisu změn údajů zapisovaných do registru, a to bez ohledu na právní důvod změny (§ 11 odst. 1 ZOPP ve znění účinném do 31. 12. 2014). Zdůrazňuji, že ZOPP ve svých § 11 a § 12 předpokládal žádost o zápis změn údajů v registru, nikoliv zápis převodu, polopřevodu či odhlášky. K žádosti bylo nutné mimo jiné přiložit technický průkaz silničního motorového vozidla2, osvědčení o registraci silničního motorového vozidla3, a také tzv. ostatní doklady osvědčující změnu zapisovaných údajů, tedy např. kupní smlouvu (§ 12 odst. 2 ZOPP ve znění účinném do 31. 12. 2014).

V případě prodeje vozidla tak bylo třeba dvou žádostí. Jednak starý vlastník (prodávající) musel žádat o to, aby nadále nebyl evidován jako vlastník, případně provozovatel, jednak nový vlastník (kupující) musel žádat o to, aby naopak jako nový vlastník evidován byl. To neplatilo v případě, že jedna ze smluvních stran, případně třetí osoba žádost podala jako zmocněnec na základě plné moci. Nutnost dvou žádostí nebyla nutná také tehdy, když kupující předložil obecnímu úřadu tzv. čestné prohlášení prodávajícího, že nebude vozidlo nadále provozovat.

Sporná situace mohla nastat, když prodávající k žádosti o zápis změny nepředložil požadovaný technický průkaz a osvědčení o registraci vozidla. Zpravidla je totiž neměl, protože když vozidlo prodal, tyto dokumenty předal kupujícímu. Ke splnění povinnosti požádat o zápis změny údajů v registru postačilo, když takový prodávající podal žádost a přiložil k ní kupní smlouvu. To, že nepředložil dokumenty uvedené v § 12 odst. 2 písm. a) a b) ZOPP ve znění účinném do 31. 12. 2014, protože je předal kupujícímu, mu nemělo být kladeno k tíži. Bylo by absurdní, aby prodávající musel kvůli žádosti o zápis jedné změny (vlastnictví) žádat ještě o zápis druhé změny (vydání duplikátu technického průkazu a osvědčení o registraci vozidla), aby je mohl předložit obecnímu úřadu. Zdůrazňuji ovšem, že tu mluvím o splnění povinnosti žádat o změnu. To, jak by se pak k takové neúplné žádosti stavěl obecní úřad, by bylo věcí konkrétního správního řízení a konkrétních výsledků dokazování.

K podobnému závěru se stavěla i judikatura. Prokáže-li žadatel o zápis změny údaje zapisovaného do registru silničních vozidel rozsudkem na určení vlastnického práva, že vlastníkem vozidla je osoba odlišná, a zároveň v jiném řízení správní orgán odmítá vydat duplikát technického průkazu a osvědčení o registraci vozidla z důvodu nedostatku aktivní legitimace žadatele pro absenci jeho vlastnického práva k vozidlu, je požadavek na předložení listin dle § 12 odst. 2 písm. a) a b) ZOPP v rozporu nejen s § 2 odst. 4 správního řádu, dle kterého správní orgán dbá, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem případu, ale také s účelem § 12 odst. 2 ZOPP, i registru vozidel samotného. Účelem § 12 odst. 2 písm. a) a b) ZOPP je, aby provedená změna údajů byla uvedena také v technickém průkazu a v osvědčení o registraci, neboť tyto listiny bývají předloženy např. při silniční kontrole a je tak prvotně zaručena kontrolní činnost bez nahlížení do registru vozidel. Účelem daného ustanovení však není vyloučit soulad skutečného stavu s evidovaným, zejména je-li nesprávným postupem správního orgánu vyloučena možnost předložit požadované listiny, resp. jejich duplikáty4.

V praxi povinnost požádat o zápis změn mnoho povinných neplnilo. Obecní úřady proto evidovaly vozidla, která už vůbec neexistovala, nebo byla dlouhodobě „v převodu“. Výjimkou nejsou vozidla evidovaná v převodu deset i více let. Je evidentní, že taková evidence nemohla plnit svůj účel.

Lze tedy shrnout, že právní úprava registru v ZOPP ve svém znění účinném do 31.12.2014 neobsahovala žádnou úpravu polopřevodů, polopřepisů ani odhlášek. ZOPP je prostě neznal. Pro úplnost dodávám, že právní úprava těchto pojmů nebyla ani v původním ani v žádném dalším znění ZOPP. Nebyla ani v zákoně č. 38/1995 Sb. o technických podmínkách provozu na pozemních komunikacích, který byl zrušen právě ZOPP.

Stará vyhláška č. 243/2001 Sb.

ZOPP zmocnil k provedení některých svých ustanovení ministerstvo dopravy a spojů. To vydalo dne 29. června 2001 vyhlášku č. 243/2001 Sb. o registraci vozidel, která platila až do 31. 12. 2014 (dále jen „stará vyhláška“). Podle § 4 odst. 8 ZOPP mělo ministerstvo dopravy stanovit prováděcím předpisem způsob vedení registru, podrobnosti o údajích zapisovaných do registru, způsob vyznačování změn a vzory jednotlivých tiskopisů. Bohužel, právní úpravu tzv. převodů či odhlášek přímo ve staré vyhlášce nenajdeme. Stará vyhláška sice v § 1 písm. a) deklarovala, že upravuje mimo jiné též způsob vedení registru, podrobnosti o údajích zapisovaných do registru silničních vozidel, způsob vyznačování změn v registru a vzory jednotlivých tiskopisů používaných k registraci vozidel, ale zmiňované pojmy tu nenajdeme. Ustanovení § 3 (způsob vedení registru silničních vozidel) i § 4 (vyznačování změn v registru silničních vozidel) obsahovaly jistě potřebné normy, ale o vyznačování změn v registru se tam prostě nepsalo. Ani údaje obsažené ve vzorovém tiskopise žádosti podle § 5 odst. 3 staré vyhlášky neobsahují žádný polopřevod či odhlášku.

V oblasti správního práva se vyplatí dobře se rozhlédnout v nekonečné říši podzákonných norem, vyhlášek a nařízení vlád a jejich příloh. Stará vyhláška měla mnoho příloh, přílohy č. 6 a 8 byly vzory technických průkazů. Oba vzory měly shodně na své první straně pod řádkem C.1.3 Místo trvalého nebo povoleného pobytu/sídlo řádek Vozidlo převedeno – odhlášeno (na koho, kam). Hledané pojmy tedy nalezneme na místě, kde by je člověk příliš nečekal. Úplně nelogické místo to není. Spousta vlastníků či provozovatelů považuje právě údaj v technickém průkazu v řádku C.2.1. a C.2.2. Vlastník a C.1.1. a C.1.2. Provozovatel za doklad o svém vlastnictví, případně doklad o tom, že vlastníkem nejsou. Je pozoruhodné, jak hluboce mezi lidmi zakořeněn názor, že zápis v technickém průkazu dokladuje vlastnictví. V době, kdy žádný registr neexistoval, to mohlo platit. Vlastník měl jen omezené možnosti, jak prokázat své vlastnické právo k autu. Jednou z nich mohl opravdu být zápis v technickém průkazu, a to navzdory tomu, že podle starších úprav se neevidoval vlastník, nýbrž pouhý držitel. Od doby vzniku registru měl však stav zápisu v technickém průkazu odrážet stav zápisu v registru. V případě konfliktu mezi zápisem v technickém průkazu a registrem by měl mít větší váhu registr. Registr má však deklaratorní charakter, svými zápisy nezakládá vznik věcných práv, např. vlastnického práva, na rozdíl např. od vkladu vlastnického práva nemovité věci do katastru nemovitostí. K převodu vlastnického práva k  vozidlu dojde už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže si strany sjednají něco jiného, např. nějakou formu výhrady vlastnictví (§ 1099 obč. zák.).

Podle § 31 staré vyhlášky byla zrušena ještě starší komunistická vyhláška ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú. l. ze dne 3. července 1956, o provozu na silnicích. Ta ve svém § 87 stanovila (mimo jiné) povinnost držitele vozidla oznámit do 5 dnů příslušnému dopravnímu inspektorátu též převod vozidla na jiného držitele. Je tedy pravděpodobné, že uvedený řádek v technickém průkazu není ničím jiným než reziduem prastaré právní úpravy z dob tuhého bolševismu, který se ze setrvačnosti stále vkládá do vzorových údajů zapisovaných do technického průkazu. Stará vyhláška měla postupně tři vzory technického průkazu, všechny měly uvedený řádek. Uvedený řádek měl i technický průkaz vozidla dosud nejstaršího používaného provedení, tzv. knížky, které se přestaly přidělovat v roce 19965.

Hledané pojmy tedy neznala ani stará vyhláška. Velmi kusou úpravu bylo možné nalézt v příloze č. 6 a 8 staré vyhlášky, ve vzorech technického průkazu. Tato úprava však byla omezena jen na jeden řádek tohoto vzoru, aniž by bylo jasné, co se řádkem mělo rozumět.

Právní význam odhlášky

Právní úprava účinná do konce roku 2014 tedy převod a odhlášku znala. Problematickým však bylo, jak byly tyto statuty upraveny a nejasnost jejich právního významu. V hierarchii právních norem platí, že příloha právního předpisu je součástí tohoto předpisu, pokud to je v tomto předpisu výslovně vyjádřeno6. I obrázková příloha k podzákonnému prováděcímu právnímu předpisu byla s ohledem na ustanovení § 6 odst. 4 staré vyhlášky součástí tohoto předpisu. ZOPP sám neříkal vůbec nic o tom, jak měl technický průkaz vypadat. Naopak, výslovně zmocnil ministerstvo dopravy k tomu, aby vyhláškou stanovilo vzor technického průkazu a způsob provádění zápisu v něm obecním úřadem (§ 7 odst. 4. ZOPP ve znění účinném do 31. 12. 2014). Ministerstvo vzor stanovilo tak, jak to učinilo. Jednotlivé znaky, vlastnosti technického průkazu, jako jsou barva, velikost písma, uspořádání jednotlivých údajů, rozsah těchto údajů, včetně řádku Vozidlo převedeno – odhlášeno (na koho, kam), to vše bylo zcela v kompetenci ministerstva dopravy. Proti tomu nelze nic namítat.

Avšak toto zmocnění se týkalo pouze a výlučně údajů v technickém průkazu. Nikoliv už údajů v samotném registru. Do technického průkazu se měly zapisovat údaje z registru, viz § 7 odst. 1 písm. b) ZOPP ve znění účinném do 31. 12. 2014. Obráceně to však rozhodně neplatilo, nebylo tedy možné do registru zapisovat údaje z technického průkazu. Již bylo řečeno, že ve výčtu toho, co se do registru zapisovalo, nebyla o převodu ani o odhlášce žádná zmínka. Přesto však obecní úřady zapisovaly do registru i údaj z technického průkazu z  řádku Vozidlo převedeno – odhlášeno (na koho, kam). Tento postup nelze s ohledem na ustanovení § 4 ZOPP ve znění účinném do 31. 12. 2014 považovat za postup secundum legem.

Ačkoliv byl uvedený řádek v technických průkazech drahnou řadu let, nikdy nebylo jasně a srozumitelně uvedeno, co má vlastně znamenat. Nejednota panovala už v tom, jak se má onen statut označovat. Lze se setkat s označením „v převodu“, „v polopřevodu“ (někdy bylo v písemné formě uváděno „v polo-převodu“), „v polopřepisu“ a samozřejmě „v odhlášce“. Nejednota v terminologii je zjevně důsledkem toho, že chybí výslovná úprava.

Jiný problém spočíval v nejasnosti či nesrozumitelnosti zmíněného řádku v technickém průkazu. Vezmeme-li v úvahu první část předmětného řádku - Vozidlo převedeno, lze si ještě představit, že dosavadní vlastník nějakým právním jednáním převedl vlastnické právo k vozidlu na jiného. Co ale s druhou částí – odhlášeno (na koho, kam)? Slovo odhlásit má význam zrušit, odvolat nějakou přihlášku, ohlásit odněkud odchod 7. Jestliže tedy dosavadní vlastník vozidlo převedl, současně se z registru odhlásil. Tím, kdo byl odhlášen, byl převodce, prodávající, nikoli nový nabyvatel. Praxe však po hříchu byla taková, že do řádku technického průkazu Vozidlo převedeno – odhlášeno (na koho, kam) byl zapsán právě nabyvatel. To je ovšem zase správně, chápeme-li řádek z hlediska jeho první části. A protože žádná výkladová pravidla ve vyhlášce ministerstvo dopravy nebyla, mohl si kritický řádek vyložit každý po svém, podle svých subjektivních pocitů a momentálních nálad. Takový subjektivní interpretační postup je jistě zcela v souladu s požadavky moderní liberální společnosti s prstem na tepu doby. Zdravý rozum a zásada právní jistoty však tiše v koutku pláčou.

Ze všeho nejspornější byly ale podle mého soudu právní následky takového statutu, zejména ve vztahu k vlastnictví. Příčiny nejasnosti je nutné hledat ve vyhlášce č. 145/1956 Ú. l., která nepočítala s evidencí vlastníků, nýbrž jen s evidencí držitelů. Starší vzory technických průkazů neuváděly vlastníka, nýbrž v souladu s terminologií vyhlášky jenom držitele. Změna držitele je něco kvalitativně jiného než změna vlastníka. Lze na osobu zapsanou v řádku Vozidlo převedeno – odhlášeno (na koho, kam) pohlížet jako na vlastníka? Klasická tomistická filozofie učí o čtyřech prvních zásadách rozumových, které jsou všeobecné známé a jejich pravdivost je všem tak zřejmá, že o nich nikdo nemůže pochybovat. Jednou z nich je zásada o vyloučeném třetím (principium exclusi tertii), podle které každá věc buď jest nebo není, nic třetího není možno8. Navzdory tomu, že tyto zásady nikdo nikdy nezpochybnil a už vůbec nevyvrátil, moderní pokroková filozofie na ně hledí jako na cosi beznadějně zastaralého a překonaného. Překonané však rozhodně nejsou a zásadu o vyloučení třetího lze úspěšně použít právě při posuzování vlastnictví. Vlastníkem buď nějaká osoba je, anebo není, třetí možnost neexistuje.

Jestliže dosavadní, v registru zapsaný vlastník, požádal o zápis změny v registru, musel doložit nějakou listinu (tzv. ostatní doklady), podle které byla do registru (a pak do technického průkazu) zapsána osoba, na kterou bylo vozidlo převedeno, resp. na kterou bylo vozidlo odhlášeno. Pokud touto listinou byla kupní nebo darovací smlouva, dalo se předpokládat, že zapisovaná změna bude spočívat v zápisu nabyvatele jako nového vlastníka. Nebylo při tom vůbec nutné čekat na to, zda a kdy nový si nabyvatel podá svou vlastní žádost o zápis změna a nechá se „doregistrovat“. Tak tomu ovšem nebylo a nabyvatel se zapisoval do řádku Vozidlo převedeno – odhlášeno (na koho, kam). V technických průkazech bylo možné najít stav, kdy jako vlastník byla zapsána osoba AB. Pod tím byla v řádku Vozidlo převedeno – odhlášeno (na koho, kam) uvedena osoba CD. Následně jako další vlastník zapsána osoba EF. Pod tím byla v řádku Vozidlo převedeno – odhlášeno (na koho, kam) uvedena osoba GH. V technickém průkazu se postupně objevily 4 osoby, z nichž jen o AB a EF se dalo s ohledem na zápis v registru jednoznačně říci, že byly vlastníky. Postavení CD a GH bylo pochybné. Chyběla souvislá a nepřetržitá řada vlastníků. Nešlo vyloučit, že CD třeba prodal auto ještě XY a teprve XY, který v technickém průkazu vůbec nefiguroval, převedl vozidlo na EF.

Řádek Vozidlo převedeno – odhlášeno (na koho, kam) využívaly autobazary. V přechodném období mezi nákupem a prodejem vozu se nechaly zapsat do uvedeného řádku do doby, než vůz prodaly. Existoval úzus, že tento postup postačuje. Nepostačoval. Není jasné, proč zrovna prodejci aut neměly mít povinnost si žádat o zápis změny v registru jako každý jiný? Lze beze zbytku souhlasit s Tomášem Beranem, že autobazary neměly žádné mimořádné postavení ani výjimku. Povinnost žádat o zápis změny měly i ony, pokud auto skutečně koupily. Jiná věc byla, pokud bazar vystupoval pouze jako zprostředkovatel nebo komisionář. V takovém případě byl vlastníkem stále původní vlastník a nebylo do uzavření kupní smlouvy nutné o žádnou změnu zápisu žádat9.

Často se lze setkat s názorem, že osoba zapsaná v řádku Vozidlo převedeno – odhlášeno (na koho, kam) je budoucí vlastník, který se vlastníkem stane až právě doregistrováním. Tento názor nepovažuji za správný. Zápis v technickém průkazu není smlouvou o smlouvě budoucí. Právním titulem k převodu vlastnictví k vozidlu je samotná kupní smlouva, jejíž účinností dochází k převodu vlastnického práva. Registr má jen deklaratorní charakter a vlastnické právo k vozům se neintabuluje jako k nemovitostem v katastru.

S ohledem na nedostatečnou právní úpravu nelze s jistotou určit právní postavení osoby v převodu. Ze zápisu v registru nelze dovozovat, zda někdo je nebo není aktuálním vlastníkem. Už vůbec to nejde dovozovat ze zápisů v technickém průkazu. K prokázání vlastnictví je možné použít i jiný způsob, než zápis v registru. Když by chtěl někdo své vlastnictví popřít s odkazem na to, že v registru nefiguroval, lze jeho tvrzení rovněž vyvrátit jinými prostředky. Avšak kdo byl někdy uveden v řádku technického průkazu Vozidlo převedeno – odhlášeno (na koho, kam), ten s velkou dávkou pravděpodobnosti někdy, alespoň po krátkou dobu, vlastníkem vozu byl, ovšem s výhradou podvodného jednání při podání žádosti o zápis změny v registru.

Zápis změn v ZOPP od 1. 1. 2015

ZOPP byl významně novelizován zákonem č. 239/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Úprava registru a proces zápisu změn s účinností od dne 1. 1. 2015 značných změn. Zákon č. 239/2013 Sb. obsahuje novou úpravu ZOPP ve své Části první, nazvané Změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V čl. I bodu 12 je nově upraven registr. Registr je nově informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je ministerstvo dopravy (§ 4 ZOPP). Opouští se údajně zastaralá koncepce tzv. centrálního registru a jednotlivých dílčích registrů. Koncipuje se jediný registr, jehož správcem je Ministerstvo dopravy10.

Obsahový výčet toho, co vše registr eviduje, se poněkud liší od výčtu ve staré úpravě. Avšak evidence toho nejpodstatnějšího, tj. silničních vozidel, vlastníků a provozovatelů těchto vozidel, zůstala. Podle § 5 ZOPP některé údaje a jejich změny zapisuje ministerstvo dopravy, jiné pak obecní úřady. Kromě jiného mají obecní úřady povinnost do registru zapisovat právě údaje a jejich změny o silničních vozidlech, vlastnících a provozovatelích těchto vozidel.

V případě změny vlastníka či provozovatele se nově postupuje podle § 8-10 ZOPP. V případě převodu vlastnického práva provádí zápis změny vlastníka vozidla v registru obecní úřad na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla. Žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla musí obsahovat vedle obecných náležitostí podání (podle správního řádu, protože ZOPP žádné obecné náležitosti neuvádí) údaje o novém vlastníkovi a provozovateli silničního vozidla v rozsahu podle § 4 odst. 2 písm. a) ZOPP. Žádost musí být opatřena úředně ověřenými podpisy nebo uznávanými elektronickými podpisy žadatelů. ZOPP výslovně stanoví, že podpis na žádosti nemusí být úředně ověřen, pokud obecní úřad při podání žádosti ověří totožnost žadatele, nebo když je žadatel zastoupen na základě plné moci (§ 8 odst. 3 ZOPP). Ověřený totiž musí být podpis zmocnitele na písemné plné moci (§ 8 odst. 6 ZOPP). K žádosti o zápis změny vlastníka silničního je nutné doložit stanovené listiny. Mezi novinkami je rozumně zelená karta. Požadavkem na předložení zelené karty se možná sníží počet případů, kdy se převádí nepojištěná vozidla.

Tento stručný výčet nejdůležitějších změn v ZOPP při žádání o zápis změn v registru není rozhodně vyčerpávající. Avšak stačí k závěru, že ani ZOPP ve svém znění účinném od 1. 1. 2015 žádné odhlášky, převody ani polopřevody nezná. Právní úprava těchto statutů či stavů zůstává nadále dosti pochybně omezena na jeden řádek ve vzoru technického průkazu.

Přechodná ustanovení zákona č. 239/2013 Sb.

Ačkoliv jsou polopřevody upraveny zcela nedostatečně a ZOPP je vůbec nezná, z čl. 2. přechodných ustanovení zákona č. 239/2013 Sb. lze dovodit, že se s nimi počítá. Do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti novely (tj. do 1. 7. 2015, srov. § 40 odst. 1 písm. b) správního řádu) může vlastník silničního vozidla podat žádost o svůj zápis do registru silničních vozidel pro vozidlo, u kterého není zapsán jeho vlastník. Takový vlastník dosud v registru buď vůbec nefiguroval, nebo tam figuroval právě jen ve statutu v převodu, či v odhlášce.

Pokud vlastník žádost ve stanovené lhůtě nepodá, vozidlo se bude považovat za zaniklé (čl. II. bod 4. zákona č. 239/2013 Sb.). Jedná se o vyvratitelnou právní domněnku11, proto je přípustný důkaz opaku. Cílem má být zbavit se aut v převodu, kterých je podle odhadu ministerstva dopravy až 250 000, podle odhadu Ústředního automotoklubu jde dokonce o až jeden milión aut12. Co nečinným vlastníkům kromě tzv. zániku vozidla hrozí?

Zánik vozidla je upraven v § 13 ZOPP. Počítá se tu s faktickým zničením vozidla a se součinností vlastníka, tj. s odevzdáním technického průkazu, osvědčení o registraci vozidla a všech tabulek s registrační značkou. Obecní úřad osvědčení a tabulky se značkami odebere a do technického průkazu vyznačí záznam o zániku technické způsobilosti vozidla a skončení platnosti technického průkazu (§ 13 odst. 6 ZOPP).

Pokud ovšem vlastník ve lhůtě o zápis do registru nepožádá, nelze asi rozumně očekávat, že bude obecnímu úřadu poskytovat součinnost a postupovat podle § 13 ZOPP. Bude tak mít značky i oba hlavní doklady. Jeho vozidlo, které bude považováno za zaniklé, bude mnohdy zánovní a ve velmi dobrém technickém stavu. A když bude i pojištěné, tak vlastníkovi snad kromě porušení § 6 odst. 1 ZOPP v provozu vozidla nebude nic bránit. Je ale § 6 takový problém?

Podle § 6 ZOPP musí být silniční motorové vozidlo provozované na pozemních komunikacích zapsáno v registru silničních vozidel. Vozidlo, které se považuje za zaniklé, je v registru stále zapsané. Vozidla ani údaje o nich se z registru nevymazávají jako třeba v obchodním rejstříku. Naopak, informace o tom, že vozidlo zaniklo, je obligatorním údajem uváděným v registru (§ 4 odst. 2 písm. h) ZOPP). Podle čl. II. bod 5. zákona č. 239/2013 Sb. musí obecní úřad zánik silničního vozidla do registru zapsat. Se zánikem vozidla ZOPP nespojuje žádnou fikci vyřazení z registru, jako to činí s vozidly dočasně vyřazenými k 1. 1. 2015 (čl. II. bod 3. zákona č. 239/2013 Sb.). Nelze souhlasit ani s názorem, že zaniklé vozidlo přestává být věcí v právním smyslu13. Tím, že se vozidlo bude úředně považovat za zaniklé, vozidlo fyzicky ze světa nezmizí. Nezmizí ani vlastnické právo k autu. Jeho vlastník může auto zaniklé v registru kdykoli jako jakoukoli jinou svou věc prodat, darovat či odkázat a přenechat nepříjemné jednání s obecním úřadem svému právnímu nástupci. Nelze souhlasit ani s tvrzením, že zaniklému autu skončí pojištění odpovědnosti, tzv. povinné ručení14. Pojištění zaniká jen z důvodů uvedených v § 12 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle písm. b) sice zaniká pojištění dnem, kdy vozidlo zaniklo. Platí to však pouze pro vozidla nepodléhající registraci vozidel podle ZOPP. Naprostá většina tuzemských vozidel však registraci podléhá. Z jiného důvodu uvedeného v § 12 pak zánik pojištění dovodit nelze.

Domnívám se, že zápis zániku vozidla v registru nemusí vlastníkovi nijak překážet. Je proto otázkou, zda se cíl, tj. vyčistit registr od vozidel v tzv. převodu či odhlášce podaří novou právní úpravou registru splnit.

Nová vyhláška č. 343/2014 Sb.

Na samém sklonku roku 2014, dne 19. 12. 2014, vydalo Ministerstvo dopravy podle § 91 odst. 2 ZOPP novou vyhlášku o registraci vozidel č. 343/2014 Sb. (dále jen „nová vyhláška“). Ta zrušila a nahradila starou vyhlášku včetně všech jejich změn. Nová vyhláška byla publikována ve Sbírce zákonů v samostatné částce č. 136 31.12. 2014. Nová vyhláška se připravovala pravděpodobně ve velkém spěchu. Svědčí o tom nejen datum publikace, nýbrž také legislativní chyby. Nová vyhláška je sice rozdělena do devíti částí, ale tyto části nejsou řazeny logicky za sebou, jak by se očekávalo (část první, druhá, třetí atd.). Místo toho tu jsou dvě části druhé (§ 2 a násl. a § 9 a násl.) a dále pak dvě části sedmé (§ 39 a násl. a § 42 účinnost). Důležitější než legislativně technické nedostatky, které lze snadno odstranit, je samotný normativní obsah nové vyhlášky. Základní konstatování je, že ani nová vyhláška neupravuje převody či polopřevody nebo odhlášky. Ustanovení § 22 nové vyhlášky, které provádí § 7 odst. 6 ZOPP, zavádí vzory dokladů k silničním vozidlům, mimo jiné opět k technickému průkazu. Kromě toho, že je nově výslovně upravena barva (odstíny zelenomodré barvy), ochranné prvky a rozměr, zůstalo téměř vše při starém. V příloze č. 10 nové vyhlášky je uveden vzor technického průkazu, který se od vzoru ve staré vyhlášce liší jen v maličkostech. Např. v řádku C.2.3 místo „Místo trvalého pobytu“ je nově uvedeno „Adresa pobytu“. Stejná změna proběhla i v řádku C.1.3. Pod řádkem C.1.3 zůstal jako dosud řádek Vozidlo převedeno – odhlášeno (na koho, kam). Zůstal tedy i samotný problém, že zmocnění v ZOPP se týká výlučně technického průkazu, nikoliv už samotného registru. Do technického průkazu se mají zapisovat údaje z registru, viz nově § 4 ZOPP. Obráceně to však ani nadále neplatí, nelze zapisovat do registru údaje z technického průkazu. I po zrušení staré vyhlášky se zdá, že se budeme s vozidly v převodu dále setkávat.

Závěr

Cílem tohoto článku nebylo hledat řešení, nýbrž poukázat na prostý fakt, že praxe (nejen) obecních úřadů, které ve svých rozhodnutích či sděleních používají formulaci o vozidlech v převodu, polopřevodu či v odhlášce, neměla a stále nemá oporu v zákoně. Praxe se nemůže opřít ani o úpravu v podzákonném prováděcím právním předpise, protože výslovná úprava chybí i tam. Podle všeho se převody odvozují od prastaré vyhlášky č. 145/1956 Ú. l. o provozu na silnicích, která stanovila povinnost držitele vozidla oznámit do 5 dnů tehdejšímu dopravnímu inspektorátu, u kterého bylo vozidlo evidováno, mimo jiné také převod vozidla na jiného držitele. Odtud se tato informace dostala do tiskopisu technického průkazu, kde zůstala přes všechny změny až do dnešních dnů. Proti samotnému řádku v technickém průkazu by se nemuselo nic namítat, pokud by ovšem takovou informaci ZOPP předvídal, informaci o převodech zařadil do údajů evidovaných registrem a především, kdyby upravil důsledky těchto statutů. Dnes je móda svalovat vinu za každý společenský problém na nedostatečnou legislativu a tzv. mezeru v zákoně. To je velmi povrchní hodnocení. Legislativu máme značně přebujelou a kazuistika v zákonech je mnohdy spíše ke škodě věci. Navíc sám zákon není žádným všelékem, který vše vyřeší. Pokud však praxe převody a polopřevody téměř šedesát let používá bez výslovné zákonné úpravy, mohlo by se skutečně o mezeru v zákoně jednat. Pak je ale nutné mezeru odstranit a převody a odhlášky normovat výslovně v zákoně. Rozhodně neprospěje zásadě legitimního očekávání či právní jistotě, jestliže jednotlivým vlastníkům či provozovatelům v důsledku nejasného statutu „v převodu“ či „v odhlášce“ hrozí postihy či sankce, ať od samotných obecních úřadů, pojišťoven, přestupkových komisí nebo České kanceláře pojistitelů. Přes rozsáhlou novelu ZOPP a zbrusu novou vyhlášku výslovnou úpravu polopřevodů nemáme. Jediným, zcela nedostatečným pramenem práva o převodech a odhlášce tak nadále zůstává technický průkaz. Mám vážné obavy, že se s vozidly v převodu budeme potkávat i nadále, popsané problémy nezmizí a jeden z cílů novely ZOPP nebude naplněn.

1

Důvodová zpráva byla volně k dispozici (ke dni 2.1.2015) např. na www.komora.cz/download.aspx?dontparse=true&FileID=6686

2

Jde opravdu o technický průkaz, tj. o průkaz, kterému se často nesprávně říká velký technický průkaz. Celý název zněl Osvědčení o registraci vozidla, část II. (technický průkaz).

3

Jedná se o to, čemu se v praxi nesprávně říká malý technický průkaz. Celý název zněl Osvědčení o registraci vozidla, část I. Označení „malý techničák“ byl zřejmě terminologickým pozůstatkem z doby, kdy platil zákon č. 12/1997 Sb. o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, který znal osvědčení o technickém průkazu motorového vozidla, zkráceně osvědčení o technickém průkazu. Časté změny terminologie ale nejsou znamením pokroku.

4

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2013, čj. 7 A 197/2010 - 57

5

Viz zpráva Ministerstva dopravy: http://www.mdcr.cz/cs/Silnicni_doprava/Dovoz_registrace_a_schvalovani_vozidel/Registrace+vozidel/registracni_doklady/nejstarsi+TP+-+AM.htm

6

K tomu blíže nález Ústavního soudu I. ÚS 22/99 ze dne 2. 2. 2000

7

Viz heslo odhlásiti na http://ssjc.ujc.cas.cz/ na webových stránkách Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR

8

Skácel, J.: Základy vědecké filosofie, Cyrilo-Metodějské knihkupectví, 1948, str. 15

9

Beran, T: „Zrušení“ polopřevodů, změny v přepisu a „čištění“ registru vozidel, dostupné na http://www.autoweb.cz/beran-zruseni-poloprevodu-zmeny-v-prepisu-a-cisteni-registru-vozidel/

10

Viz důvodová zpráva, Zvláštní část, k bodu 10

11

Knapp, V., Knappová, M.: Občanské právo hmotné, svazek I., Codex Praha 1995, str. 116, shodně Šíma, A.: Občanské právo procesní, 2. vydání, vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o. 2008, str. 209

13

Beran, T: „Zrušení“ polopřevodů, změny v přepisu a „čištění“ registru vozidel, dostupné na http://www.autoweb.cz/beran-zruseni-poloprevodu-zmeny-v-prepisu-a-cisteni-registru-vozidel/

Zpět na seznam článků